NP ECRINS 🇫🇷 A ÚDOLÍ AOSTY 🇮🇹 - LÉTO 2025

Vyrazit do hor znamená zpomalit. Zastavit se. Vnímat rytmus krajiny, která tu byla dávno před námi a zůstane i dlouho po nás. A když se člověk vydá do srdce francouzských Alp – do Národního parku Écrins nebo přejede hranice do italského údolí Aosty, vstupuje do dvou odlišných světů spojených horami.

Écrins – divoký, syrový, méně dotčený turismem. Hory, kde se člověk občas cítí malý a zároveň naprosto přítomný. La Grave nebo Glacier Blanc.

Na druhé straně hranice údolí Aosty – otevřenější, více komerční s horskými vesnicemi, kde zní italština i francouzština, a s chatami, které voní fontinou (tradičním italským sýrem pocházející z údolí Aosty a polentou (tradičním jihoevropským jídlem z kukuřičné mouky nebo krupice, vařené na hustou kaš). Gran Paradiso, první italský národní park (kvůli kterému tady jsem), kde je za každým rohem výhled, který je mi líto nefotit.

1.DEN

Rozhodla jsem se využít pouze švýcarské dálnice, proto moje cesta vede přes Německo okolo Bodamského jezera přes celé Švýcarsko do Martigny a odtud stoupáním až před vyhlášené středisko Chamonix. První delší zastávka v podobě výjezdu na kole k přehradě Émosson.

Trasa ZDE.

Chamonix moje srdcovka, ale ne teď v létě, kdy to tady vypadá jako v cirkusu, miliarda lidí, na náměstí se žongluje… na podzim má toto městečko úplně jinou atmosféru. Před 14ti denním kávovým detoxem jsem našla skvělou kavárnu s výběrovou kávou Shouka. Na jednu noc jsem se ubytovala ve vesničce Argentiere, moc milá zastávka v horském městečku.

2.DEN

Brzy ráno jsem pokračovala směr NP Ecrins, zvažovala jsem, co podniknout během cesty, nakonec jsem vybrala výšlap na kole z Valloire k Lac de la Vieille.  Ale zrovna se v těchto místech konal triathlon, tak část cesty byla zavřená. Sjíždím tedy zpět do Vallorie a vydávám se do sedla Pont de la Valloirette, sice silniční, ale nádhera, široké světlé zelené údolí a aut a motorek i aut bylo jen malinko. Trasa ZDE.

Navečer dojížídm do národního parku Ecrins, do vesničky Villar d'Aréne, mé základny na další týden.

NP Ecrins se skládá se z horského regionu Dauphineských Alp. Stoupá do výše 4102 m n. m. Vrcholem je Barre des Écrins a rozkládá se na ploše 918 km² ve vysokohorské oblasti. Dominantou jsou vysoké vrcholy, ledovcová pole, ledovcová údolí, alpské pastviny, subalpské lesy a jezera.

3.DEN

Brzy ráno vyrážím na parkoviště kousek za Villar d'Arene. Více než hodinku jdu tmavým údolím, slunce je ještě za vrcholkami hor. Ty rána v horách, když se slunce začíná prodírat skrz mraky a hází stíny na protilehlé svahy.. Ta dřina i propocené tričko stojí za to… Radost v horách. Štěstí v kopcích. Kromě fotek zastavuji až v sedle Col d'Arsine , kde zvažuji, zda pokračovat dále nebo stoupat něco přes 100 výškových metů k ledovcovému jezeru Lac du glacier d arsine. Beru druhou variantu. Hodně fouká, péřovka je důležitou součástí mých výprav. Sestup k parkovišti trvá 3 hodinky i s malou zacházkou k chatě Refuge de l'Alpe de Villar d'Arène. Krásný začátek v NP Ecrins.

Trasa ZDE. 

4.DEN

Ranní výhled z okna vypadá celkem mrazivě. 2 stupně, mlha, na vrcholcích nejspíš připadl sníh, v údolí celou noc pršelo.

Držím se svého plánu a vyrážím na kolo přes La Grave a vesničky v horách k chatce Refuge du Pic du Mas de la Grave. Jela bych bývala ještě dále, ale déšť mě otočil a projela jsem si všechny mini vesničky nad střediskem La Grave. Musela jsem dvěma tunely, skrz které vede cyklostezka.. Jeden měl jen 300 m, druhý 600 m.. no příjemné to vůbec nebylo. La Grave je více turistický než Villar d' Arene. I jeden malý obchůdek s potravinami.

Trasa ZDE. 

Na chvilku se vracím na apartmán, rozmrzám, lehce dobiju baterku a pokračuji silničním výjezdem do sedla Col du Galibier (2642 m).  Nahoru se jelo pěkně, nahoře zima jako "sviňa", jak říká jeden můj kamarád, ale dolů, to byl očistec, přes péřovku, hřejivé polštářky, teplé oblečení jsem rozmrzala ještě několik hodin po návratu na pokoj.

Zážitek nemusí být pozitivní, stačí, když je silný…

5.DEN

Autem popojíždím hodinku k parkovišti na konci světa / na konec údolí Pré de Madame Carle (brzy ráno je již parkoviště zaplněné). Cílem je horská chata Refuge du Glacier Blanc (2 524 m).

Refuge du Glacier Blanc je horská chata v oblasti Hautes-Alpes, která slouží jako oblíbený výchozí bod pro túry a výstupy v okolí ledovce Glacier Blanc a vrcholů jako Dôme des Écrins nebo Barre des Écrins. Stoupalo se krásně a rychle, místy malinko exponovanější místa a cestou dolů kameny i suť podkluzovaly. Hůlky jsou nutnou výbavou. Tolik horských bylin a květin. Nádhera.

Trasa ZDE. 

6.DEN

Autem se přibližuji k vesnici Le Casset.

Výjezd na kole do sedla Col de Granon (2413 m) - vysokohorské sedlo v oblasti Hautes-Alpes nedaleko Briançonu ve francouzských Alpách. Patří mezi nejvyšší zpevněné silniční průsmyky ve Francii, často opomíjený, ale milovaný cyklisty i turisty pro svou drsnost, klid a výhledy. V roce 2022 zde končila jezda z etap Tour de France.

Ze sedla pokračuji nezpevněnou cestou k rozcestí s GR 57, zamykám kolo ke sloupu a pěšky se vydávám do sedla Col de l'Oule (2546 m). Nádherné výhledy do všech stran, nejkouzelnější na jezera Grand Lac de 'l Oule a Lac la Barre.

Stejnou cestou zpět k autu do vesničky Le Casset.

Z Villar - d'Arene se navečer ještě vydávám k malému horskému jezeru Lac du Pontet

Trasa ZDE. 

7. DEN

Z La Grave vyjíždím první lanovkou v 7.30 do stanice Gare de Peyrou d'Amont (2 416 m). Plán byl pokračovat turistickým chodníkem kolem ledovce Glacier du Rateau, až do sedla Col des Ruillans (3211 m). Ale cesta se mi nezdála dobře shůdná a nedokázala jsem odhadnout, jak bude vypadat ve větší nadmořské výšce, tak jsem zvolila cestu okolo chaty Refuge Evariste Chancel (2 506 m) a jezera Lac de Puy Vachier, první část cesty krása, pak se ale cesta ztrácí s tím, zřídka posázené červené puntíky na kamenech udávají směr cesty, místy lezu po čtyřech a hůlky spíše překáží. Výhledy naprosto famózní na všechny strany včetně Pic de la Grave (3669 m). Během čtyřhodinového výstupu nepotkám jediného člověka. Některé části cesty byly z mého pohledu dost za mými limity, tak cestu zpět dolů volím lanovku (pyšná na to nejsem), ale v rámci zachování mentálního i fyzického zdraví to bylo správné rozhodnutí.

Trasa ZDE. 

8.DEN

6 dnů v NP Ecrins se chýlí ke konci, autem popojíždím za město Briancon a odtud se vydávám na kole malebnou silnicí údolím Vallée de la Clarée přes Névache až na konec údolí do místa Naval.

Trasa ZDE. 

Tam ještě dvouhodinový výšlap do kopců . Nejspíše oblíbené místo, tolik lidí jsem tu nečekala.

🇫🇷 Oblast Ecrinsu je  moc friendly k Vanům a obytňákům, tolik nádherných míst na přespání..🇫🇷

9.DEN

Přejíždím z NP Ecrins do údolí Aosty v Itálii. 5 hodin jsem se neplánovaně zasekla u letiště v Turíně, kde nabírám syna, který se ke mě přidává na druhý týden. Kvůli bouřce letadlo z Prahy přistálo místo v Turíně v Miláně, ale po několika hodinách čekání je vypraven sběrný bus do Turína. Společně se poté přesouváme do malé vesničky vysoko nad Aostu s nádherným výhledem do údolí.

Navečer stihnu ještě výjezd na kole do 1643 m nad údolí Aosty.

10.DEN

Autem popojíždíme do místa Valnontey (blízko Cogne), luxusní velké parkoviště na 5 Euro na celý den.

Cogne je vstupní branou do NP Gran Paradisa – nádherné vysokohorské trasy začínají přímo z města.

Dnešním cílem je Rifugio Vittorio Sella (2 588 m) v NP Gran Paradiso. 900 m výškových nahoru, to samé dolů, okruh nelze udělat. Měla jsem v plánu zvolit alespoň částečně při návratu zpět jinou cestu, ale byla zavřená. Nejprve se stoupá lesem, ale po hodince chůzce se otevírají nádherná panoramata s výhledy na ledovce. Škoda, že je víceméně zataženo, u chaty Rifugio Vittoria Sella se i na chvilku ukáže slunce. Od Rifugio pokračujeme ještě k malému jezírku Lagheto del Louson, kde jsme k ledovci ještě o malinko blíže.

Trasa ZDE. 

11.DEN

Auto parkujeme v Planpincieux, na placeném parkovišti (cca 2 Eura/hod) a vydáváme se k chatě Rifugio Bonatti (2 025 m). Planpincieux je malebná lokalita v údolí Val Ferret, jen několik kilometrů od Courmayeur. Po prvotním stoupáním v lese se napojujeme na cestu TMB s výhledy na jihovýchodní stěnu Mont Blancu. Chata Rifugio Bonatti je pojmenovaná po legendárním italském horolezci Walteru Bonattim. Techniky je trasa úplně jednoduchá s příjemným stoupáním.

Trasa ZDE.

12.DEN

Parkujeme v místě Pravieux (velké množství parkovacích míst bez poplatku) a naším cílem je Rifugio Federico Chabod (2 710 m) v italské části Grajských Alp v srdci národního parku Gran Paradiso. Tato chata se používá jako nástupní místo na vrchol Gran Paradiso (4 061 m), ale i samotný výšlap k chatě nabízí krásné výhledy a alpskou atmosféru. U chaty Lavassey se cesty rozdělují, my jsme pro cestu nahoru jako většina ostatních zvolili cestu pravou (krásná horská cesta), cestou zpět jsme zkusili cestu označenou jako 5A, ale kdybych šla znovu, volila bych opačně. Cesta 5 je komfortnější, cesta 5A je hodně strmá, místy dost podkluzující.

Nádherný zážitek uprostřed NP Grand Paradiso.

Trasa ZDE.

13.DEN

Dopoledne popojíždím autem do Morgexu (kde je malinko problém s parkováním,všude zákazy státní a parkoviště obsazené, nakonec nacházím volné místo nedaleko Campo Sportivo di Morgex a vyrážím do sedla Colle San Carlo (1 951 m). 

Stoupání průměrně 10 % (zachraňuje mě baterka). Cestou jsou pěkné výhledy na Mont Blanc a Valdigne. Aut moc nejezdí, ale samotné sedlo mě zklamalo. Čekala jsem výhledy, ale žádné nebyly. Pěšky se pak vydávám na oblíbené místo Belvedere, kde ale stromy brání ve výhledu do údolí.

Trasa ZDE. 

Odpoledne poslední pěší výšlap k Lagu Chamolé. Lago Chamolé je krásné horské jezero nacházející se nad městem Aosta, v oblasti Pila, v nadmořské výšce 2 325 m.

Trasa ZDE 

14 dnů v nádherných horách uteklo až příliš rychle

Možnost pobýt v horách je pro mě návrat.

Návrat k sobě, ke krokům, které mají smysl, i když nevedou nikam jinam než jen výš.

Děkuji živote 💜💜💜.